A máme tu první rozhovor, který jsem udělala s novou tváří mezi profesory, slečnou Nyneivou D. alMearovou. Rozhovor se uskutečnil ve Velké síni, slečna byla po celou dobu moc milá a zodpověděla každý dotaz.
Je to můj první rozhovor, tak buďte shovívaví.
Sarah: Asi bych začala vaši minulostí. Můžete mi říct, odkud pocházíte, z jaké rodiny?
Nyneiva: Pocházím z Půlnoční naděje, to je maličká vesnička v Maine, nepříliš daleko Bangoru. Říká se tam tomu Nová Anglie, krásná země... - Nyneiva upije ze svého šálku - čaje a co se mé rodiny týče, vychovala mě má babička, vesnická bylinkářka, moji rodiče měli hodně práce s vedením obchodu.
Sarah:Takže jste o kouzlech věděla díky babičce?
Nyneiva: - přikývne - Jak se to vezme, Půlnoční naděje je malá, ale čistě kouzelnická vesnička, o které mudlové nevědí... takových už je v Americe jen pár, ale je pravda, ze nejvíc mě z magie naučila právě má babička.
Sarah:A pak jste začala chodit do školy. Chodila jste do školy v Americe, nebo jste stejně jako já - usměje se - dojížděla sem do Bradavic? Nebo jste snad chodila někam úplně jinam?
Nyneiva: - Nyneiva se zatahá za cop - Do školy jsem chodila v Americe, do Bradavic jsem poprvé přišla až letos, to je skoro škoda, protože je tu moc pěkné prostředí... mám ráda evropské památky.
Sarah: -přikývne - Vy učíte bylinkářství, že ano. Byl to i ve škole váš nejoblíbenější předmět? Nebo je tu snad něco, co byste učila ještě raději?
Nyneiva: - usměje se - Bylinkám a všemu okolo nich mě již od malička učila babička, myslím, ze se ji povedlo na mě přenést veškeré své nadšeni pro ně, takže pro mě nikdy nebylo nic lepšího - opět upije čaje - kdybych ale měla učit i něco dalšího, asi bych volila léčitelství, které s bylinkářstvím velmi úzce souvisí.
Sarah:To je fakt, třeba se vám to jednou poštěstí. Jak jste se vůbec dostala k učitelování, a zrovna k nám, do Bradavic? Jste se studenty spokojená?
Nyneiva: Když umřela má babička, převzala jsem její řemeslo bylinkářky po ní, ale časem jsem došla k názoru, že bych si měla ještě... rozšířit obzory a v té době se mi nějak dostal do ruky inzerát školy v Kruvalu, že hledají někoho, jako jsem byla já, a tak jsem si řekla, ze to zkusím a celkem mě učení jiných zaujalo a do Bradavic jsem se dostala hodně podobnou cestou, přečetla jsem si inzerát "Hledá se vyučující bylinkářství" - Nyneiva se opět usměje se -
A poslední otázka byla na studenty že? Zatím musím uznat, ze bradavičtí studenti jsou slušní a milí, jak jsou pilní se teprve dozvím.
Sarah:Takže inzerát. Vy tu vlastně učíte letos poprvé, pokud se nemýlím? Můžete říct našim čtenářům, jestli je tu snad nějaká kolej, kterou preferujete?
Nyneiva: Ano, máte pravdu, učím zde prvním rokem. Preferovat nějakou kolej? Kdepak, to by nešlo, nedělám mezi vámi rozdíly.
Sarah:Je pro vás těžké začínat? Jaké je třeba známkování, jde to vždy spravedlivě?
Nyneiva: Každý začátek je těžký, ale věřím, ze zvládnout se dá všechno... známkování pro mě tak moc těžké není, hodnotit práci není tak obtížné, zvláště když má člověk jakousi představu, jak by to mělo správně vypadat.
Sarah:A můžu mít nyní otázku z osobního života? Naše čtenáře by určitě zajímalo, jestli jste vdaná, nebo jestli máte děti?
Nyneiva: Tak tady asi čtenáře zklamu. - pobaveně se zasměje - Jsem svobodná a bezdětná.
Sarah:Dobře, vidím, že teď už tu máte trochu shon s vašimi kolegy(slečnu profesorku mimo mě bombardovali dotazy také Lajun Hazinatun a Jatic Blackger) , tak jen poslední otázku. Chcete něco vzkázat čtenářům Nebelvírského věštníku?
Nyneiva: - na moment se odmlčí v zamyšlení - No jistě, ať pilně píší úkoly a pořádně zabojují ve školním poháru, snaha nezůstane bez odměny.
Sarah:Skvělé, budeme se snažit. Takže vám ještě jednou děkuji za rozhovor, snad to nebylo tak strašné, byla jste moje první oběť
Nyneiva: - nadšeně se zazubí - Na poprvé jste si vedla skvěle. Ráda jsem vám pomohla.