na Blog.cz

Bylo krásné Vánoční pozdní odpoledne. Všichni u jezera spokojeně bruslili, padali a bumbali posilující kapaliny. Pomyšlení na nadcházející večer (téměř) všem vléval do duší mír a klid. Až náhle kde se vzala tu se vzala - objevila se znenadání před námi tajemná postava s tajemným poselstvím.

Úkol, který těžce dopadl na bedra, zněl - najděte zlatou fusku!
Nastala davová panika. Jelikož nám tajemné zjevení taktéž poradilo, abychom si na svou strastiplnou pouť hradem přivzali tři společníky, okamitě se začaly na břehu tvořit hrozny a chumly chaoticky pobíhající. Pak se kvarteta rozběhla k hradu.
Stateční zachránci zlaté fusky byli však zastaveni podlými sněhuláky. Ti kohokoliv kdo chtěl projít do hradu zasypávali dávkami sněhu. Nepomohlo plížení se, ba ani dobře myšlená prosba (dotyčný z toho vzal si životní ponaučení že né vždy pomůže vlídné slovo). Až pak jednu bystrou a udatnou rekyni napadlo zaútočit na sněhuláky jejich vlastníma zbraněma. A opravdu, poté co jsme je začali zasypávat sněhem my, sněhuláci přestali vyvíjet tlak a ustoupili.
Na nádvoří se však naše úsili pokoušel zmařit jakýsi dým za tajemnou přepážkou, která nám zabraňovala projít dále. Dým uvolil se po chvíli proseb a přemlouvání pustit naše kvarteta (teď už krapátko prořídlá) dále pod jednou podmínkou - a to že uhádneme hádanku. A tak naši mysl na chvíli zaměstnal čínský angrešt. Odkud pochází? "Z číny", zněly mnohé smělé odpovědi, které byly ihned potrestány o půl metru delšími vlasy. Nakonec dovtípila se jedna bojovnice, že jde o kiwi. Uspokojený duch nás pustil dále.
Avšak i tehdy rozhodl se osud mařit naše hledání a nasadil nám do cesty pavučinu zakrývající vchod do hradu. Po chvíli však naše srdce zaplesala. Na pavučině objevily se fusky. A jedna z nich svou třpytivou září oslňovala náš zrak. Po tomto osvícení přepadly nás chmury, protože na mysl všem se začala krást myšlenka na to, že je to past. Chvíli jsme nerozhodně postávali, ale nakonec jistá bojovnice hrdinsky třpytivou fusku vyprostila z uvěznění pavučiny. Už už chtěli jsme slavit, ale v tu ránu začaly se z ponožky množit davy brouků a švábů. Naše skupinka poděšeně se od fusky odtáhla a chvíli panikařila.
Když tep našeho srdečního svalu zase nabyl své obvyklé frekvence, již s chladnu myslí použili jsme na zrádnou pavučinu kouzla. Pavučina uznala kdo je tady pánem, stáhla se a pustila nás do hradu.
V hradě už volila si kvarteta svou vlastní cestu. Já a naše kvarteto, které změnilo se spíše v duo jsme pospíchali do tréninkové místnosti. Již někteří zachránci zlaté fusky lopotili se tam s hledáním zlaté fusky. Můj zrak však ihned upoutaly dvě fusky - jedna na křesle, druhá v ovzduší. Mou mysl zaplavilo podezření, že jedna z nich bude falešná. Abych to tedy zjistila chňapla jsem po fusce odpočívající na křesla. Když však tato fuska okamžitě odskočila a uhla mé ručce, usoudila jsem, že ta druhá by mohla být ta pravá. Okamžitě jsem se tedy mrštným kočičím mohutným chňapem vrhla po druhé fusce. Jaké však bylo překvapení když ruka fuskou proplula jako mlhou. Má společnice okamžitě usoudila, že jsou to iluze a že bychom měly pokračovat v hledání jinde.
Naše kroky zamířily tedy do kuchyně, ale cestou jsme udělaly taktický manévr a náhle jsme zamířily do Velké věže. Místnost jindy nabízející pohoštění a klid, zasypaná polštářemi a vyhřátá krbem se dnes změnila k nepoznání. Sama jsem to poznala okamžitě. V rozrušení a napětí jsem vběhla dovnitř a tu mé nohy vyjely do výše, chvíli jsem jakoby visela ve vzduchu a pak jsem hýžděmi pozdravila zem. Ano, místnost pokrývalo náledí a otevřené okno vpouštělo dovnitř studený průvan. Marně jsem se pokoušela znovu vstát. Led byl neúprosný. Navíc se nám nad hlavami začaly ozývat výhružky dunivě se rozléhající po celé místnosti. Majitele hlasu nikde vidět nebylo. V místnosti byly ještě dvě dívky, kterým se podařilo doplazit se až k oknu.
Ano okno.. To bylo velice zvláštní, neboť bylo k němu připevněno prkno, které trčelo ven. Jako prkno pro zajatce na pirátských lodích. Piráti sice nikde nebyli, ale přesto se po tom prkně vydala (nebo lépe řečeno vyplazila) jistá udatná dívka. Její počínání jsem však merlinžel (nebo naštěstí?) neviděla, protože jsem nedobrovolně odpočívala na zemi. Jelikož zdolat tuto místnost a pokusit se dostat k prknu, na kterém už stejně někdo byl, bylo nad naše síly, já i má statečná společnice jsme se rozhodly ukončit naše pátrání a ustoupit zdatnějším (nebo šťastnějším?). Šly jsme pookřát a ukonejšit své modřiny do Velké síně nad šálek horkého čaje.
Těmi šťastnými, kteří fusku nalezli, se staly Jane McGuire z Havraspáru a Arilin d´ Elesien ze Zmijozelu. Gratuluji. Myslím však, že toto hledání si užili i ti co nic nenašli. Já tedy rozhodně. Rozbité koleno, rýma jak trám, kašel, modřiny, šrám na ruce - no kdo by to nebral!