Mnohým se mohlo zdát, že pátrání po fialovém mágovi zůstalo stát na místě. To se ale mýlili! V pátek se pátrací skupina nebelvírských studentů spolu s profesorem Goldhairem vrhla do další akce.
V podvečerních hodinách se všichni sešli na nádvoří. Když dorazil profesor Goldhair vytáhl z kapsy svou kouzelnou lžíci, všem již notoricky zámou. Chviličku jsme čekali na opozdilce a pak jsme se pomocí lžíce přemístili vstříc dobrodružstvím. Objevili jsme se vedle živého plotu, který někde podle slov profesora ukrýval vchod do míst, ke kterým jsme směřovali.
A kam jsme to vlastně šli? Profesor Goldhair nám vysvětlil, že jdeme pro radu jistého odborníka. Ovšem profesor také vyjádřil jisté obavy o vstřícnosti toho pána. Povídal, že onen muž si zrovna na návštěvách moc nepotrpí. O čemž jsme se ujistili na vlastní oči.
Onen živý plot byl jak se po chvíli ukázalo obvodová zeď ohromného začarovaného bludiště. A to bludiště se rozkládalo okolo jeho příbytku. Po chvíli cesty podél plotu se nám ukázaly vrátka. Profesor nakoukl dovnitř a zjistil, že jde pravděpodobně o bludiště s portály. A tyto portály se mají "vypnout" stlačením nějakého předmětu (nikdo zatím netušil jakého). Nařídil nám ať se rozdělíme do dvojic a pokusíme se zneškodnit portály, abychom se dostali k domu. Pak sám vykročil do bludiště a my hned za ním.
Bludiště se opravdu ukázalo jako zrádné. Já a má skupinka jiných holek jsme se do bludiště zamotaly. Otáčely jsme se v kruhu. Ať jsme zabočily kamkoliv vždycky jsme se octly na té stejné křižovatce. Sněhuláčky, které jsme stavěly, abychom poznaly jestli jsme na dané křižovatce byly, byli tedy zbyteční. Jediný způsob pomocí kterého jsme se hnuly z místa bylo urputné myšlení na cíl a na to, že tam jdeme za dobrým úmyslem. Musely jsme postupovat takto jednoduše, protože kouzla v bludišti nefungovala, byla jakoby pohlcena. Bohužel nevím jak si vedli ostatní, někdo však určitě dobře.
Nakonec se to totiž přece jen někomu podařilo, protože jsme pak přestaly bloudit, portály zmizely a dokonce jsme zjistily, že jsme kousek od profesora (rovněž bloudícího) a lehko jsme pak našly věž - dům. Z ní vyšel starý muž, který zjevně opravdu neměl rád návštěvy. Nerudně se nás zeptal co chceme. Na slušně prosícího profesora Goldhaira reagoval slovy "Goldhairovic zmetek" a poslal ho pryč... Všechno tedy zbylo na nás.
Nejdřívě nás pán posílal pryč a vyhrožoval nám. Nic však nebylo ztraceno. Jisté studentky měly u sebe gumové medvídky, kterýmy ho "podplatily". Po tomto úplatku tedy již ochotněji vyslechl naše trápení. Vyjevili jsme mu historii s fialovým mágem a řekli o hlavním problému. Pána to rozhodně zaujalo, protože když jsme mu vše vysvětlili, zatvářil se velice nadšeně a brblal cosi o tom, že je to úžasné a že by to byl důkaz nějaké jeho teorie. Název si nepamatuji, ale byl velice složitý a nic neříkající. Nakonec pokýval hlavou a řekl že se nám určitě ozve, že je na něj už moc pozdě. Vyčaroval nám portál do školy a schoval se do své věže. Je vidět, že na portály to byl přeborník. "Goldhairovic zmetek" se záhy vynořil z bludišť a tak jsme se s ním mohli vrátit zpět do Bradavic.
Fáze tedy "pokročila" do toho stupně, že nyní čekáme až nám napíše nějaký onen muž co a jak. Musíme mu však věřit. Je to naše naděje a naděje umírá poslední.
A kam jsme to vlastně šli? Profesor Goldhair nám vysvětlil, že jdeme pro radu jistého odborníka. Ovšem profesor také vyjádřil jisté obavy o vstřícnosti toho pána. Povídal, že onen muž si zrovna na návštěvách moc nepotrpí. O čemž jsme se ujistili na vlastní oči.
Onen živý plot byl jak se po chvíli ukázalo obvodová zeď ohromného začarovaného bludiště. A to bludiště se rozkládalo okolo jeho příbytku. Po chvíli cesty podél plotu se nám ukázaly vrátka. Profesor nakoukl dovnitř a zjistil, že jde pravděpodobně o bludiště s portály. A tyto portály se mají "vypnout" stlačením nějakého předmětu (nikdo zatím netušil jakého). Nařídil nám ať se rozdělíme do dvojic a pokusíme se zneškodnit portály, abychom se dostali k domu. Pak sám vykročil do bludiště a my hned za ním.
Bludiště se opravdu ukázalo jako zrádné. Já a má skupinka jiných holek jsme se do bludiště zamotaly. Otáčely jsme se v kruhu. Ať jsme zabočily kamkoliv vždycky jsme se octly na té stejné křižovatce. Sněhuláčky, které jsme stavěly, abychom poznaly jestli jsme na dané křižovatce byly, byli tedy zbyteční. Jediný způsob pomocí kterého jsme se hnuly z místa bylo urputné myšlení na cíl a na to, že tam jdeme za dobrým úmyslem. Musely jsme postupovat takto jednoduše, protože kouzla v bludišti nefungovala, byla jakoby pohlcena. Bohužel nevím jak si vedli ostatní, někdo však určitě dobře.
Nakonec se to totiž přece jen někomu podařilo, protože jsme pak přestaly bloudit, portály zmizely a dokonce jsme zjistily, že jsme kousek od profesora (rovněž bloudícího) a lehko jsme pak našly věž - dům. Z ní vyšel starý muž, který zjevně opravdu neměl rád návštěvy. Nerudně se nás zeptal co chceme. Na slušně prosícího profesora Goldhaira reagoval slovy "Goldhairovic zmetek" a poslal ho pryč... Všechno tedy zbylo na nás.
Nejdřívě nás pán posílal pryč a vyhrožoval nám. Nic však nebylo ztraceno. Jisté studentky měly u sebe gumové medvídky, kterýmy ho "podplatily". Po tomto úplatku tedy již ochotněji vyslechl naše trápení. Vyjevili jsme mu historii s fialovým mágem a řekli o hlavním problému. Pána to rozhodně zaujalo, protože když jsme mu vše vysvětlili, zatvářil se velice nadšeně a brblal cosi o tom, že je to úžasné a že by to byl důkaz nějaké jeho teorie. Název si nepamatuji, ale byl velice složitý a nic neříkající. Nakonec pokýval hlavou a řekl že se nám určitě ozve, že je na něj už moc pozdě. Vyčaroval nám portál do školy a schoval se do své věže. Je vidět, že na portály to byl přeborník. "Goldhairovic zmetek" se záhy vynořil z bludišť a tak jsme se s ním mohli vrátit zpět do Bradavic.
Fáze tedy "pokročila" do toho stupně, že nyní čekáme až nám napíše nějaký onen muž co a jak. Musíme mu však věřit. Je to naše naděje a naděje umírá poslední.
Riska | 20. dubna 2008 v 22:19 |
Páni to mě mrzí, že jsem tam zas nebyla :). Jsem o něc přišla.