Obraz Lorda: "Nemohu se vychloubat svou minulostí"
V exkluzivním rozhovoru jsme zjistili proč!
V poslední době se mi podařilo několikrát zabloudit do chodby s jistým zajímavým obrazem. Je na něm vyobrazen starší muž, ale co mě na obraze nejvíce zaujalo, byla rozbitá harfa v rohu. Proto jsem po čase navázala s tímto mužem bližší kontakt, až nakonec velice nadšeně svolil i k rozhovoru pro Nebelvírský věštník.
Poté co se Lord usadil pohodlně do křesla poblíž harfy, promnul si svou stříbřitou bradku a upřel na mne vlídně své oříškově hnědé oči. Jemným pohybem ruky mi naznačil, že je připraven mi odpovídat na všechny dotazy.
Dobrý den.
Vám taktéž, slečno a milí čtenáři.
Každý den okolo Vás procházíme, ale pokud vím, skoro nikdo vlastně o Vás nic neví. Mohl by jste se nám představit mnohem blíže?
Ó ano, slečno, milerád. Problémem však je, že já sám toho o sobě nevím příliš mnoho.
Můžete nám to vysvětlit blíže?
Spousta mých kolegů okolo jsou narozdíl ode mne zobrazení slavní mužové, či jakékoli jiné postavy.
Nechápu. Jaký je Vámi a Vašimi kolegy rozdíl?
V tom, že oni se mohou vytahovat se svými činy. Já ne. Nemohu se vychloubat svou minulostí. Nemám žádné vzpomínky na svůj minulý život - myslím tím život předtím, než jsem byl vyobrazen. Mohu vyprávět jedině své vzpomínky z obrazového života, jestli mi rozumíte. Ani nevím jak se ve skutečnosti jmenuji, všichni mi říkají prostě Lord.
To je mi líto. Víte o sobě alespoň něco? Máte nějaké teze čím byste mohl být? Proč Vás malíř namaloval?
Mám dojem, že mám zobrazovat něco jako marnou snahu. Předem ztracenou bitvu. (Při těchto slovech se Lord kupodivu hrdě napřímil)
Soudíte tak podle Vaší rozbité harfy?
Ano přesně tak! (Lord se zatvářil potěšeně)
Navíc o tom svědčí i mé vnitřní pocity. Často cítím nutkání a touhu si zahrát na tu harfu, zároveň však vím, že to není možné, protože hrafa je rozbitá a já ji nemohu opravit. Je to jako prokletí.
Myslíte tedy, že Váš malíř vtělil pocity nesplnitelné touhy do Vás. A to je důvod toho, že nemáte žádnou minulost?
Přesně tak! Pochopila jste to správně. Když máte obraz panovníka, tak ten Vám povypráví o svém životě první poslední. Dokonce i zobrazené mýtusy mohou říct něco bližšího o sobě. Já bohužel ne. Myslím však, že nejsem sám. Někde musí existovat i další takoví jako já, další vyobrazení duševních stavů a abstraktních pojmů.
Vidím, že velice rád přemýšlíte o různých věcech, je Vám filosofie blízká?
Ano, mám filosofii rád, ale svým vlastním způsobem. Nerad se učím nazpaměť různé myšlenky cizích lidí, tak jako Vy studenti. Spíše si vytvářím své vlastní teze. Nejvíce se zabývám problémem své vlastní existence. Proč jsem obraz a ne normální člověk, jako Vy? A také čím to, že jednoho dne chytl mého malíře popud mě namalovat?
To jsou vskutku zajímavé a těžké otázky. Možná by jste si o nich měl popovídat s profesorem Lukasem Goldhairem, Lorde. Změňme však téma. Už mnohokrát jste se zmínil o svém malíři, ale doposud jste nám neprozradil jeho jméno...
Víte, to je další záhada. Nevím jak se ten muž, co mě namaloval, jmenuje. Jak vidíte, ani se mi tu nikde nepodepsal. Mám dojem, že svým obrazem vyjádřil své nálady a city, ale protože se za ně styděl, nebo se je bál prozradit, zůstal raději v anonymitě.
Vidím, že to máte vskutku těžké. Můžete na závěr čtenářům prozradit co Vás neustále udržuje v tak skvělé optimistické náladě?
Smíření se svým osudem. Vědomí že přece jen existuji. Vděčnost za rozhodnutí malíře. A hlavně milý pohled na Vás studenty a profesory, a na ten ruch když kolem mne každý den procházíte, spěcháte na hodiny, klábosíte spolu...
To je milé. Velice Vám děkuji za rozhovor Lorde, bylo to velice zajímavé a poučné.
Já také děkuji..
Poté Lord vstal ze svého křesla a pomalu popošel ke své harfě, kde setrval v hlubokém zamyšlení.
Já jsem si z tohoto rozhovoru odnesla mnoho zajímavých myšlenek a určitě nikdy nezapomenu na Lorda. A když to bude možné, tak nepůjdu zkratkou, ale zvolím svou cestu kolem něj.
Lotte | 3. června 2008 v 19:07 |
Když je řeč o chodbě, jakou chodbu míáš na mysli? Nějak nevím, která bije...