Dle zvyku svého sešli se jednoho času synové a dcery udatného Godrika Nebelvíra ve Velké věži, aby ducha svého obohacovali moudry starých mudrců. Již svá studiem znavená těla v pohodlné póze uložili a mysl svou k profesoru Goldhairovi namířili. Ten již chystal se k projevu svému, když tu náhle zvuky tajemného původu jeho přerušily.
Tóny nemalebného charakteru, připomínající idilický venkov vymožeností zvanou pumpa, ovšem v tomto případě notně zrezivělou, se pomalu pravidelnými tempy přibližovaly v naivní touze potěšit osazenstvo Velké věže. Potěšení však nebylo to co cítili studenti při stále se přibližujícím neharmonických skřípajících a vrzajících zvuků. Navíc své síly zapojila do hry i fantasie. Létající prastarý bicykl? Létající otevírající a zavírající se dveře i s rámem? Nebo snad vrata od hřbitova? Létající?
Jaké to byly překvapené pohledy malých studentů i samotného profesora, když spatřili na okením parapetě přístávat strojek, ze kterého se po delším prozkoumání pohledem vyklubala plechová sova. Každý byl překvapen jinak. Někteří studenti se podivovali nad tím, že ona plechová věc je sova, jiní zase nad tím, že ta sova je plechová a jiní se zase divili, že ta kovová věc vůbec létá.
Vzápětí se ukázalo, že ona věc si nevyletěla na noční lov plechových myší, ale že byla vyslána s jistým poselstvím. V útrobách jejích ozubených koleček, pérek a šroubků byl objeven dopis. Ochotní studenti ihned jali převzít od stvoření onen vzkaz. Soví věc se sice bránila - ucha mnohých postřehla zlověstné natahování pérek a skřípění - ale nakonec byl dopis vytáhnut.
Studenti chtěli upnout svou po vědění toužící mysl k onomu dopisu, leč okolnosti jim v tom zabránily. Předchozí zvuky byly opodstatněné - sova spustila nebezpečnou reakci a rozešla se hrozivě směrem ke studentům. Jedna studentka rozhodla se řídit heslem "Nejlepší obrana je útok" a seslala na slepici Bombardo. Následovalo vydatné kropení okolí šroubkami a drobnými součástkami. Leč sova pokračovala dál.
Další magické výpady vedené ze strany ostatních studentů způsobily podpálení koberce a jíné zmatky. Vzduchem létala ztužovací, zmenšovací, zohňovací a jiná kouzla. K tomu všemu spouštěl profesor Goldhair omylem, samovolně a nekontrolovaně různé boční efekty, například padající konfety, které se pak změnily v motýly. Byla to taková malá bitva. Bitva s šílenou plechovou nádherou. Sova však byla počtem v oslabení - naštěstí - a tak byla nakonec poražena.
A tak po zneškodnění šílené plechové sovy byla Velká věž zasypána konfetami, šroubkami, ozdobena ohořelým kobercem, zbytkem sovy, obvyklým vybavením a studenty - poplašenými a někdy i mírně pohmožděnými.
Po zdárné bitvě se studenti začali soustředit na dopis, který jim stvoření přineslo. Po jeho přečetní mnozí pochopili proč jim dopis přinesla ta věc. Ovšem to nebylo to co se jim začalo honit hlavou.
Obsah přinášel dobré zprávy. Přinášel jim naději na rozuzlení tajemství fialového mága a na vysvobození jeho duše. "Dědek z bludiště" - odborník a jediná jejich naděje - jim seslal po podivné sově zprávu (psanou taktéž podivným jazykem) o tom, že je ochoten s nimi "skáknout do astrála a vytáhnout ho ztama". Naznačil, že je tu šance na vysvobození duše mága. Určil podmínky a den kdy bude ta pravá chvíle na vysvobozování.
Dobrodružství je nyní téměř za dveřmí. Nebelvírší se už těší a připravují zásoby gumových medvídků.
A poučení z bajky? Není všechno sova co se pleší.
Jaké to byly překvapené pohledy malých studentů i samotného profesora, když spatřili na okením parapetě přístávat strojek, ze kterého se po delším prozkoumání pohledem vyklubala plechová sova. Každý byl překvapen jinak. Někteří studenti se podivovali nad tím, že ona plechová věc je sova, jiní zase nad tím, že ta sova je plechová a jiní se zase divili, že ta kovová věc vůbec létá.
Vzápětí se ukázalo, že ona věc si nevyletěla na noční lov plechových myší, ale že byla vyslána s jistým poselstvím. V útrobách jejích ozubených koleček, pérek a šroubků byl objeven dopis. Ochotní studenti ihned jali převzít od stvoření onen vzkaz. Soví věc se sice bránila - ucha mnohých postřehla zlověstné natahování pérek a skřípění - ale nakonec byl dopis vytáhnut.
Studenti chtěli upnout svou po vědění toužící mysl k onomu dopisu, leč okolnosti jim v tom zabránily. Předchozí zvuky byly opodstatněné - sova spustila nebezpečnou reakci a rozešla se hrozivě směrem ke studentům. Jedna studentka rozhodla se řídit heslem "Nejlepší obrana je útok" a seslala na slepici Bombardo. Následovalo vydatné kropení okolí šroubkami a drobnými součástkami. Leč sova pokračovala dál.
Další magické výpady vedené ze strany ostatních studentů způsobily podpálení koberce a jíné zmatky. Vzduchem létala ztužovací, zmenšovací, zohňovací a jiná kouzla. K tomu všemu spouštěl profesor Goldhair omylem, samovolně a nekontrolovaně různé boční efekty, například padající konfety, které se pak změnily v motýly. Byla to taková malá bitva. Bitva s šílenou plechovou nádherou. Sova však byla počtem v oslabení - naštěstí - a tak byla nakonec poražena.
A tak po zneškodnění šílené plechové sovy byla Velká věž zasypána konfetami, šroubkami, ozdobena ohořelým kobercem, zbytkem sovy, obvyklým vybavením a studenty - poplašenými a někdy i mírně pohmožděnými.
Po zdárné bitvě se studenti začali soustředit na dopis, který jim stvoření přineslo. Po jeho přečetní mnozí pochopili proč jim dopis přinesla ta věc. Ovšem to nebylo to co se jim začalo honit hlavou.
Obsah přinášel dobré zprávy. Přinášel jim naději na rozuzlení tajemství fialového mága a na vysvobození jeho duše. "Dědek z bludiště" - odborník a jediná jejich naděje - jim seslal po podivné sově zprávu (psanou taktéž podivným jazykem) o tom, že je ochoten s nimi "skáknout do astrála a vytáhnout ho ztama". Naznačil, že je tu šance na vysvobození duše mága. Určil podmínky a den kdy bude ta pravá chvíle na vysvobozování.
Dobrodružství je nyní téměř za dveřmí. Nebelvírší se už těší a připravují zásoby gumových medvídků.
A poučení z bajky? Není všechno sova co se pleší.
Sheil | 17. června 2008 v 15:32 |
Tak to je hodně dobré XD